Miluju náš tradiční Štědrý večer. Vyrazíme na poutní místo, na Svatou Horu, nazdobit stůl, večeře, dárky, Anděl Páně 2. Vypadá to obyčejně, ale pro je tento den nejkouzelnější v celém roce.








Přeji vám všem krásné Vánoce, moji milí čtenáři, moje milé blogerky. Ať se vám splní všechna přání a sny. To vám vlastně přeju celoročně. Hlavně zdraví a rodinu, zdravou rodinu. Dům plný lásky a náruč, do které se vždy budete moct schovat.

To Vám přejeme my, Martina, Honza, Dominik a Ema.

Přiznejte se. Kolik znáte dospělých, kteří si užívají předvánoční čas? Čistě a nezištně mají Vánoce skutečně jako svátky klidu a míru. Já nikoho.
Těšíme se na cukroví, pohádky, dárky, chvilky s rodinou. Super. Ale to je jeden den. Možná dva, maximálně tři.
A co ty chvíle před Štědrým dnem? Honička za úklidem, cukrovím, dárky. Kam zmizely ty super Vánoce? Nikam. Jsou pořád stejné. To jenom my jsme vyrostli. Ach jo. Být dospělým je super, ale nesmíme zapomenout. Honu za dokonalostí se vlastně ani nedivím. Valí se na nás ze všech stran. Dokonalý domov, dokonalé jídlo, dokonalé dárky, dokonalý manžel, dokonalé děti, dokonalá zvířata, dokonalá manželka. Tak šup na nákupy, ať jsme dokonalí. A běda, jestli se všichni nebudete tvářit dokonale!



Cítíte ten tlak? Tak si ještě zajdeme do mhd a OC. V předvánočním čase, v tlačenici už nejste spolucestující, spoluobčan. Jste nepřítel! Lupič, který vezme poslední dokonalý dárek, poslední zlevněné máslo, ten, který je ve frontě před námi. To se Vánoce, svátky klidu a míru, vztahují jen na rodinu a přátele? Neusmíváme se na ty, které neznáme? Dokonalost jen doma?

Tlak neubere ani fakt, že ti, kteří nejvíc vychvalují onen sváteční klid a mír, se vás se zvednutým obočím zeptají na počet druhů cukroví, umytá okna, počet dárků... Chraň Bůh říct, že cukroví nemáte žádné nebo kupované! To je sprosté slovo! Neumytá okna? Proboha!



Víte co, můžete stát do 24. prosince třeba na hlavě. Je to jedno. Štědrý den přijde tak jako tak. I do domácnosti bez cukroví, bez dárků, s pavučinou v koutě. A my, kteří se veřejně vyjadřujeme můžeme  iluzi dokonalosti změnit. Sice naše stránky nemají dosah jako bilboard Lidlu, ale i jedinec se počítá. fotky nazdobeného domova? Jo, ale nemyslete si, že na lince není mastný flek, je tam. Za skříní pavouk, ať si to užije a na oknech záclony, tak k čemu je v takové  zimě mýt! Ještě z toho dostaneme rýmu. Neznám nikoho, kdo by se na návštěvě šel dívat po zapatlaných oknech. Radši koukat do očí. A ten sváteční pohled věnujte i pokladní, vašemu dopravci, spolucestujícímu v buse. Protože to každý potřebuje. Ať je náš svět skvělým místem, zvlášť o Vánocích.

Tak šťastné a opravdové!

Je to opravdu snadné a zabere to pár minut (když máte větvě, jinak to můžete spojit s příjemnou procházkou). Letos, protože Ema, nemůžeme mít na stole žádné běhouny ani ubrusy. Ta s nimi totiž dělá rychlý proces. I se vším, co se na běhounu nebo ubrusu právě nachází. Zatím dosáhne tak akorát na okraj stolu, takže jeho střed je jen můj!
Když jsme zůstaly samy doma a Ema se zabrala do hraní, zkusila jsem si nanečisto jednoduchou dekoraci pro štědrovečerní večeři.

Co budete potřebovat

• Oblíbené svícny
• Jehličnaté větve
• Světýlka (ideálně na baterky)
• Koule a různé vánoční ozdoby podle vašich preferencí a stylu

Na tohle období jsem se těšila. Až budou blogy a instagram plné vánočních fotek, dekorací, pečení, zdobení. Sice mě krapet překvapují ozdobené stromečky, ale ať si to každý dělá podle sebe, že. Jak už jste mohli vidět na instagramu, nemáme adventní věnec. Není to žádný bojkot nebo póza, ale prostě jsem na něj nenašla potřebné propriety. Však to znáte. Pořád se vám válí před očima, doslova o to zakopáváte, tak to uklidíte. Nebo vyhodíte s tím, že si to stejně koupíte nové. Až nastane čas. Čas nastane a ouha. Koupit jste zapomněli nebo kam se to uklidilo?

Přišla ona osudná první adventní a po marném hledání jsem vytáhla betonový podnos. Další hledání už marné nebylo. Skleničky s čísly se našly (můj milý je našel) a adventnímu asi něco jako svícnu nic nebránilo. Navíc, čekali byste u nás doma Vánoce bez betonu?


Mládežník sice prohlásil jestli to je jako všechno, ale po zapálení první svíčky vypadal docela spokojeně.

Soutěž o dárkové poukazy na Bella Rose

Když beton, tak i adventně. Zatím má jediná dekorace, která trochu připomíná Vánoce. Svícen ve tvaru hvězdy a dům k pronájmu s jedním vzrostlým betonovým smrkem. Pozemek ve stříbrném údolí, ale bez oplocení. V nočních hodinách je z dálky slyšet houkání sov a dupot jelenů.
Šedivá fasáda je v trendy Nordic stylu, ale nebude se bránit ani barevným výstřelkům. Smrk sice typickou vůni nenabídne, ale je dokonalý větrolam, když přijdou pořádné fujavice. Dům vypadá pěkně bytelně, ale je zcela mobilní a můžete ho vzít kamkoliv s sebou. Třeba v kapse.



 A aby jim nebylo smutno, brzo se narodí betonová vánoční kometa s parádní betonovou ozdobou.
To je celá naše (ne)adventní dekorace. A možná, když se rozhlédnu po sousedství, budeme úplně poslední kdo bude adventně zdobit. Šílenství?
Pěkné úterý všem betonovým nadšencům.

1 rok. Rok, který se s ohlédnutím zdá být jen chvilkou, 365 dnů uběhly rychleji než Usain Bolt 100 m. Ale jak je rok dlouhý, když jste teprve na startovní čáře. Když čekáte rok na Vánoce, rok na dovolenou, rok na narozeniny, rok na něco vážně vysněného. Zdá se to být vzdálené, snad nekonečné čekání.



Nekonečných bylo 9 měsíců, které Ema trávila pod mým srdcem. Odcházejíc první den od doktora s těhotenskou průkazkou bych dala cokoli, kdyby byla hned v mé náruči. Hotová a upečená. Vždyť je to tak dlouhá doba. Ale utekla stejně rychle, když se ohlédnu.

A když píšu tyhle řádky, byla už 7 minut na světě  (11:20) v příbramské porodnici. O 3 týdny dřív. Po 11 hodinách. Ale nepředstavujte si 11 hodin v urputných bolestech. Kdyby mi nepraskla voda, dám si doma ještě dlouhou chrupku a do porodnice jedeme snad na poslední chvíli. S ním. Který mě držel za ruku, nosil pití, masíroval záda a byl největší psychickou oporou. Poslouchali jsme zprávy (nic jiného na tv naladit nešlo), google spadnul.  Informace, kterou jsme slyšeli snad stokrát. Nuda, únava, nervozita, těšení, bolest, a to vše prošpikované zprávami o nefunkčnosti největšího vyhledávače. Maminko spěte, vyzývá mě porodní asistentka. No nevím jak vy, ale já rodící a spát na cizím místě neumím.



A jako kdyby někdo udělal bičem švih a prásk a máme tu Emu chodící (s držením), mluvící a s neskutečným apetitem a nevyčerpatelnou energií. Ema, která už se formuje v osobnost. Tak čistá, rafinovaná, uplakaná, smějící se, tulící se. Jako kočka, která přijde pro pohlazení, ale běda, když ji chcete hladit v nenáladě. Staví kroužky, bourá komín z kostek a miluje knížky. A kabely, baterky a vše co nesmí.

A já se dojímám nad fotkami uzlíčku, který nám změnil život k dokonalosti. Jak jsem si přála Emu sedící, chodící... Ještě bych prosím na chvilku pomazlilu Emu tříkilovou. Naše panenka, naše my. Všechno nejlepší, Em!

Jeden dárek a jedna dekorace, která měla být dárkem. Jenže v rukávu mám ještě záložní plán, takže jsem se s ní vytasila už teď. A zase na větev. To je taková originální rychlovka, která navíc dobře vypadá. A jestli jedete v nordic duchu, není nic lehčího, než větev natřít bílou nebo černou. Pro slečny pudrově růžovou.
U vyvolej.to jsem nechala udělat (kromě hromady fotek) i tři čtverce na stěnu střední velikosti. Jejich kouzlo je v tom, že to jsou fotky, které jsme dělaly jednoho velmi mrazivého dne. Byla taková zima, že jsme stihli udělat jen pár fotek, i dýchat venku bylo nepříjemné. Ale zase ta mrazivá nádhera se musí zachytit, až se jednou budeme potřebovat zchladit v parném létě.


Instalace je velmi jednoduchá. Na každém čtverci je nalepené poutko, na které jsem přivázala nit a tu omotala kolem větvě. To udělejte s každou fotkou a pak jen zavažte nit na každý konec větvě. Zavěste na hřebík. A ideálně použijte barvu nitě v barvě zdi, že. Ne jako já. Budiž mi omluvou, že jsem chtěla větev původně pověsit nad televizi, kde je stěna bílá.

Druhou dekorací je obraz z fotky pro nejmenovaného člena rodiny. Výběr šitý přesně na míru obdarované. Teď už jen doufat, že naše snaha bude oceněna a dárek bude dělat radost. Obraz jsem objednala u Saal Digital. Jde o fotoobraz Alu-Dibond, který je na 3mm desce. Vypadá lépe než klasické fotoobrazy na plátně, které zbytečně vyčuhují do prostoru a jsou tak trochu neohrabané.




Dárek je již pečlivě zabalen a těší se pod stromeček. A co vy, už máte dárky?

Na vědomost se dává, že opět vyhlašujeme skvělé blogerské Vánoce. Nechť je darující obdarován a všichni si užijeme milé pozornosti jen pro nás samotné a uděláme radost i někomu třeba neznámému.

Na minulou akci se můžete podívat zde Blogerské Vánoce



Přihlásit se můžete přes celý listopad, ale neváhejte. Kdo zapomene, nebude obdarovaný.

Všichni přihlášení obdrží email na svého kreativního partnera a soukromou poštou si sdělí adresy. Nepsaným pravidlem je uveřejnění článku s fotem dárku i odkazem na jeho tvůrce. Ať víme, jaké zlaté české ručičky máme v té naší blogosféře.
Je jedno jestli malujete, šijete, háčkujete, mýdlaříte nebo betonujete. Celý fór je v té radosti, kterou přeci každý balíček na vaší tváři vykouzlí.
Dárky se budou posílat v průběhu prosince, ideálně tak, aby je měl každý pod stromeček, nebo dřív.


Vzhledem k tomu, že je to akce poměrně časově náročná, já si užívám dvou dětí a dvou prací, hlaste se pouze u Marcel na blogu Nordic Passion. Svolila, že si celou organizaci bere na bedra svá. Nejhodnější, že?
A dárky byly opravdu krásné, takže se těším na všechny zapojené kreativce!

Chcete se zapojit? Hlaste se do komentářů u Marcel na blogu Nordic Passion.
Dárkům zdar!

Domov. To by mělo být místo, do kterého se můžete schovat jako do náruče vysokého, milého a šedo-zelenookého sympaťáka, který vás nejen obejme, ale rovnou k tomu udělá kávu (a ví, jak jí máte nejraději). Místo, které voní bezpečím, pohodou a totální relax zónou od kuchyně po záchod. Místo, kde můžete stres, pracovní povinnosti a blbej den nechat v předsíni spolu s kabátem a mokrým deštníkem.
Máte to tak?

Nebo jste obětí krásných a vystajlovaných domovů, kde je fotka většinou hezčí než samotné obydlí? Dokonale uklizeno, napečeno, nasvíceno, naaranžováno. Všechno ťip ťop. Sice kolikrát chybí známka života, úložných prostor nebo stopa po majitelích, ale stejně si řeknete dlouhé ááách, to je nádhera, proč tak nebydlíme? Je to stejné jako obdivovat tu dokonalou postavu modelky. Tedy spíš bravurní práci editora a photoshopu. Já už dlouhé ááách nedělám. Ani se pak nerozhlížím s depresí za zády kolem sebe.



Já si dovolím jít s kůži na trh a vyfotit obyčejný život. Někdy se nezadaří. Někdy to uklizeno prostě nevydrží ani 5 minut. No a co? Jsem máma na rodičovské dovolené a zároveň se snažím přispět do rodinného rozpočtu a jsem OSVČ. Snažím se být. A snažím se i uklízet. Někdy. Nejvíc před návštěvou. Jinak jsme tu v tom našem občas chaosu šťastní. A tak to má být. Ukážu vám fotky na blog a fotky z běžného provozu a doufám, že:

1.  se nezděsíte (moc),
2. neoznačíte mě za čuně,
3. nezavoláte sociálku (protože chudák Ema),
4. souhlasně pokýváte,
5. pousmějete se,
6. pochopíte, že to krásno může být i s haldou (vypraného!) prádla v jídelně,
7. ještě někdy na můj blog přijdete.

A tím nechci nikoho navádět, aby smazal pinterest a instagram. Vůbec ne a naopak! Kochejte se, fotky ukládejte a klidně tiskněte. Inspirujte se. Hledejte v tom tu drobnou krásu, kterou můžete přenést domů. A kterou přežije i vaše druhá polovička. Nový lustr, přesunutý gauč, nová květina je lepší varianta než bourání příček, stěhování a natírání podlahy na bílo.

U nás se vše, co má Ema v dosahu muselo schovat. Přesunout kytky, drobnosti a křehkosti na police. Jejich místo zastoupily extra barevné hračky, které tak miluje. Svoje hraje i světlo, které když vychytáte, uděláte si ty krásné, světlé fotky. Já fotila před večerem a na kvalitě to je prostě taky znát.



A tím nechci říct, že se místo vánoční výzdoby budeme brodit neuklizeným prádlem, špinavým oblečením a haldou hraček. Naopak. Už se na všechny vánoční serepetičky moc těším. I na ten úklid. A na tu atmosféru. I kdyby to mělo být jen na 20 minut. Chci vám říct, že ta dokonalost není nikde. Možná jen v showroomech prodejců nábytku. A i tam se práší, že.
Protože chcete radši plyšového méďu nebo Kena z katalogu?

Pro ty šťastné a spokojené oči i své dekorace ráda na pár let schovám.

Vyhrála jsem!
Raduju se, protože já normálně nevyhrávám. Teda když něco moc chci vyhrát. Asi štěstí v lásce. Asi určitě. Smířená se svým stavem se už moc soutěží neúčastním. Hlavně na blozích, kde jdou komentáře na stovky. Naposledy jsem z hecu na bonami vyplnila formulář o předplatné časopisu Pěkné Bydlení. A vyhrála. Zatím mi nepřišlo.


Ale to pravé překvapení mě našlo na Instagramu. Když jsem si objednala světelný řetěz z Bella Rose, dala si fotku na Instagram, a tak nějak logicky fotku otagovala i BR shopem. Další den na mě jako první vyskočilo upozornění, že mě označila Šárka z Ma Maison Blanche v komentáři. Aha? Gratulovala mi k výhře. Co? Věc se má tak. Každý měsíc vybere tým BR jednu fotku z Instagramu, kde je vyfocený produkt z jejich eshopu a která má hashtag bellarosecz. Výherci je zaslán poukaz na 1000 Kč. Takže i mně.

Moc jsem neváhala a hned si shop začala procházet. Chci to. A tamto. A toto taky. Pak toho bylo už nějak moc, že jsem všechno z košíku vyházela a vrátila se k úplně první volbě. Zlatý svícen od Bloomingville. Upřímně, nevyhrát poukaz na nákup, asi bych si ho nekoupila. Takhle proč ne, že. Věděla jsem od prvního momentu, že bude skvěle ladit k betonovým stolkům. Navíc jde snadno sezónně dekorovat. A aby to nebyl jediný zlatý kousek, společnost mu dělá zlatá podložka pod hrnce Green Gate. U nás na podkafe a podčaje.

Mám fakt radost. Díky za dárek týme Bella Rose! A vám všem krásný pátek 13.