Bojíte se? A kdyby ne?
11:14
Strach. Bojíte se?
Kdybyste se nebáli, co byste jako
první udělali?
Motiv k dnešnímu tématu byl obrázek,
který si pomalu, ale jistě vyšlapává cestičku na sociálních
sítích.
Komfortní zóna představuje určitý prostor, který člověk
obývá, je mu důvěrně známý. Vyzná se v něm, pobyt uvnitř
nevyžaduje žádné zvláštní úsilí. V této zóně jednáme
přirozeně a automaticky a jsme na ni zvyklí. Pokud tuto zónu
překročíme, ocitneme se v zóně osobního rozvoje.
V dětství a mladí hranice naši konformní zóny překračujeme
zcela přirozeně a naše zvědavost a touha po dobrodružství nám
zajišťuje naše učení a rozvoj. Problém nastává, když se v
naší komfortní zóně zabydlíme a nechceme se hnout z místa.
Cítíme se sice pohodlně, ale zároveň stagnujeme, rezignujeme na
své vize, přestáváme růst.
Jak, ale vykročit z komfortní zóny?
Udělejte něco nového a třeba i
šíleného:
Tím nemyslím, že byste měli nazí
obíhat náměstí ve své domovině a myslet si, že je to ten
správný krok k osobnímu rozvoji.
Komunikujte:
Zkusili jste někdy pochválit uplně
cizího člověka, že má hezký kabát, pěkný parfém?
Mám kamaráda, který dával do obálek
fotografie a chodil po ulici a rozdával je cizím lidem. Jen tak, s
přáním hezkého dne. Nejen, že potěšil někoho cizího, ale
hlavní přínos pozitivní energie to mělo na něj.
1000 fotek, 1000 radostí, 1000
poděkování.
Každý den je ten nejlepší den, na
opuštění komfortní zóny, alespoň na krůček.
Protože dnešek je můj nejoblíbenější
den
Ať je (nejen) dnešní den Váš nejoblíbenější.
Hezký víkend,
Martina
2 komentářů
Martino krásně napsané a je to pravda:) Ráda se s někým cizím pobavím a něco mu pochválím, kdy se to líbí i mě samotné. Text s medvídkem Pů znám a vždy si ně něho vzpomenu. Jednou jsem čekala v čekárně ORL a, když vycházela jedna starší paní už ven tak jsem ji řekla "naschledanou" Paní se vrátila zpět do chodby a řekla mi " máte moc krásný úsměv" " dělejte to pořád" teď se lidé málo smějí" Já měla hned lepší pocit a radost! Hezký den a víkend, Lucie
OdpovědětVymazatLuci,
Vymazatnestojí skoro nic a dá víc, než všechny peníze světa - úsměv. A milé slovo jako pohlazení.
Pracovala jsem v parfumerii a poslední den před Vánoci (byl skutečně frmol), jsem nechala otevřeno o hodinu déle, aby i opozdilec měl co nadělit pod stromečkem.
A skutečně přišla paní s jazykem až na pásku a už od dvěří byla hrozně ráda, že tam jsme.
A když jsem jí pak při odchodu popřála hezkého ježíška, ještě se vrátila a řekla mi, že jsem první, kdo jí v popřál.
Díky za tvá milá slova a návštěvu :)
Hezký den,
Martina