aneb jak si dva z Prahy zrekonstruovali svépomocí podkroví.
Původně jsem plánovala další díl o tom, jak se u nás zabydlel strejda bordelář sádrokarton. Hroznej příbuznej! Tolik práce s ním je a navíc úprava jeho fasády zasněžila celý dům. Tolik jsem ten bílej zmetek proklínala, že loni po sněhu ani vidu, ani slechu. Fakt sorry. Ale kdo by si chtěl připomínat bílé časy, když mám stále v dýchacích cestách zbytky prachu po broušení. A když už bydlíme. Doděláváme, ale bydlíme. Jestli se na podkroví teprve chystáte tak vězte, že vám dobře radím a utíkejte pro technický vysavač. My to teda dali bez něj. Ale v dobách největšího zoufalství jsem prostě sáhla po tom našem klasickém a co chvíli prášila přihrádku a hepa filtr. Mňam.

Navíc jsem si ani neodvážila vzít nahoru zrcadlovku a zkoušet, jestli je sádroprachu odolná. Takže jedna poměrně čistá a taková pohodová fotka, která vám dá dojem, že to je všechno vlastně úplná hračka.


Byla to někdy i šílená jízda plná textů, videí, rad, práce, prachu, nepořádku, bolestí svalů, kloubů, kostí. Jenda vtipně poznamenal, že až budeme mít hotovo, měli bychom jet do lázní. Jemu čest, protože vše bravurně zvládl především sám a s občasnou pomocí svého táty, našeho puberťáka a mě. I když jsem převážně fungovala na: tady to podrž, tohle podej. Já si užila hlavní roli až s podlahou, kterou jsem mořila a voskovala. A taky trámy. A malovala.

Po dvou letech od nové střechy máme hotovou ložnici a dětský pokoj jako jeden prostor. Nohy na stůl zatím nedáváme. Pokračujeme chodbou a pokojem pro puberťáka. A jednou i koupelnou.
Teď už tradá:

Výhled máme do ulice a na rybník. Dívat se na vodní hladinu je nejvíc nejlepší!

Nahoře zabydleno. Dole vybydleno. To je aktuální stav od nás.
Mávám všem,
M.

Už tomu neříkej půda. Už tomu říkej podkroví.

Pokračujeme v krasojízdě. Po hrubém vyčištění, kdy jsme vynosili 2-3 tuny mňamózního mixu bahna a slámy, světlo světa spatřila původní dřevěná podlaha. Ta byla jen do půlky podkroví, protože díky různým přístavbám je podlaha od půlky v jiné výšce, někde betonová, jinde zbyly už jen položená prkna halabala. Ve zvláštní radosti jsem zkusila dřevěnou podlahu rejžákem zbavit nánosů letitého prachu. Jenže to bych dřív vyčerpala vodu ze studny, než bych ji jako fakt vyčistila. Jenda jen kroutil hlavou, vždyť i ty prkna půjdou pryč, víš? Ale já tam chodila s hrnkem kávy a snila o hotových pokojích.




A jak Jenda řekl, tak taky udělal. Po vyčištění půdy začala oknem lítat prkna. Ale to bychom nebyli my, abysme pro ně nenašli další skvělé využití.

Z těch krásných starých prken máme druhou terasu u domu a poličky doma.

Takže jsem měla po p.. půdě a sedáncích s kávou. Když se odstranila původní podlaha začalo se opět s vyklízením. Mezi trámy ležela hojná vrstva zrní, skořápek a sem tam kostra ptáka. Mezitím si Jenda odskočil zrealizovat terasu. Prkna obrousil, já natřela a položila se terasa. Pak hurá nahoru dozdít obvodové stěny a štíty, odstranit hambalky, zateplit, vyříznout díru pro štítové okno, vsadit okno, zvětšit díru na druhé okno, vsadit druhé okno a řešit kostlivce, které má každá rekonstrukce. Třeba v podobě části zdi, která byla jen z prken. What?

Kuk na strejdu!

Lehce se o tom píše, když je tomu nějaký čas. V rekonstrukci svépomocí je i stálá přítomnost prachu ze stavby, rozhodnutí, které leží jen na vašich bedrech a překážky v podobě kostlivců jsou věci, na které vás nikdo nepřipraví. Hodně videí a článků dávají tušit, že to půjde poměrně snadno. Retrospektivní fotky před a po jako když luskne taky úplně nezobrazí všechny věci okolo, které jsou skryty všem, kdo se do toho sám nepustil. Je to dřina. A táhne se to dlouho. To je rekonstrukce svépomocí. To vůbec nepíšu o tom, že jsem si dva roky pořádně neužila práce na zahradě, že v záhonu dva roky nic moc nerostlo, protože se stal součástí stavby a v suti se daří maximálně plevelu. Ale neměla bych. Jestli nám to nespadne na hlavu, můžeme se fakt poklepat po ramenou, že jsme machři. Že je Jenda machr, protože to zvládá převážně sám. Někdy mám dojem, že z koše na prádlo vytáhnu jeho kápi s velkým J. Možná, že ji dá na vyprání až bude hotovo. Howgh.

Tak si dáme taky jednu skokovou před a po, jo? 

 ☆☆☆ LUSK a je to ☆☆☆

S novou kolekcí se IKEA zaměřila především na ekologii a udržitelný rozvoj. Novinky by se v půlce února již měly objevovat na pultech. Baví mě přírodní materiály, záclony vyrobené z recyklovaných PET lahví, zelené motivy. jejich úklidové propriety jsou tedy top a tleskám za fotky se starými terakotovými květináči s muškáty. Mají svoje kouzlo, že?














Systém s úložnými koši Trofast se mi do dětského pokoje hodně líbí. Až na ty plastové koše. Je jedno, jakou mají barvu, pořád mi připomínají odpadkové koše. Divím se, že IKEA nemá v nabídce koše do tohoto systému jiné, než plastové. Ach jo. Můžete si sice pořídit police, ale tím započne hledání rozměrově ideálních košů třeba z ratanu.

Zdroj fotek: IKEA

Co vás okouzlilo nejvíc?

Tímto zahajuji seriál o rekonstrukci podkroví. Věrný čtenář ví, že jsme před 2 roky nechali vyměnit starou krytinu a tím i začala změna staré půdy na obytné podkroví. A dokonce ti, co mě sledují na instagramu viděli jedno před a po. Já ale začnu hezky popořadě. Poté, co měli střechaři hotovo, jsme se pustili do první fáze - velké vyklízení. Dokud si to nezažijete, tak si to prostě nepředstavíte. Byl trochu šok, co nám ta dlouhá léta leželo nad hlavou.

Rekonstrukce podkroví - vyklizení

Ani nevím jak dlouho to trvalo, ale vím, že se odvezlo 8 plných kárek bláta a slámy, a to pouze z jedné místnosti. Nad obývákem ležely 2-3 tuny tohohle super zateplení. K tomu samozřejmě jako bonus echt vrstva prachu, která se při práci s velkou pompou linula z oken. Nejednou to vypadalo, že naši půdu zachvátil požár a z oken stoupá dým. Vlastně se divím, že nikdo ze sousedů nezavolal hasiče. Buď jsou skvěle informovaní, nebo nezájem. Lopatou se bahno se slámou házelo do kýblů a potom se kýble na laně z okna spouštěly dolů a odnášely do kárky. Mrkvový záhon pod oknem byl v háji.

Tady je celkem hezky vidět vrstva blátivé mazaniny, která šla pryč jako první

100 m2 

Půda je stejně atypická jako zbytek domu. Pokud, který bude vyhrazen pro Dominika je výš, než zbytek. Do rovnání a tím pádem i bourání stropu v obýváku jsme se pouštět už nechtěli. Ve velké otevřeném pokoji, který je oddělen velkým trámem (ano, další atypický prvek) a komínem, bude pokoj pro Emu a u štítového okna naše ložnice. Ema je stále ráda v naší přítomnosti, proto budeme sdílet jeden velký prostor a časem se uvidí. Plánování a vymýšlení bylo to, co vás fakt posouvá dál. Jestli se chcete pustit do rekonstrukce svépomocí, zaměstnejte fantazii a plánujte, jak skvělé a krásné pokoje jednou budete mít. Až totiž přijdou první komplikace, bude to potřeba. Je úžasné, že máme nyní k dispozici velké množství informací, ale je to taky to, na čem můžete narazit. Každý má vlastní názor, postup a zkušenost a číst někdy stavební fóra i hádky kolem jednoho postupu je akorát tak na hlavu jako pátrací balón. A každý odborník vám taky řekne něco jiného. Jen si vybrat...

Před a po

Tak zase příště...