S plným to-do listem sama doma. Na celé dopoledne. To už se skoro tři roky nestalo. Snad jen máma pochopí, jaký dar to je. Čas jen pro sebe, na delší dobu než sprcha nebo návštěva toalety. Takže, co budu dělat?

Mám napsat dva články pro klienty, udělat jeden foto diy návod pro agenturu a připravit posty na pracovní fb. Ale jsem sama doma. Nemusela jsem se moc rozmýšlet a notebook odložila na pracovní stůl. Plán byl jasný. Z obýváku, který vypadal spíš jako dětský koutek, udělat skutečný obývací pokoj. Přemístit a roztřídit hračky na jejich místo, z výbuchu granátu opět udělat domeček pro panenky, posbírat mini ponožky, zahrát si na Colomba a najít dlouho ztracené hračky a pastelky pod knihovnou a sedačkou, vysbírat z koberce modelínu. Hurá, konečně to trochu připomíná domov dospělých. Snad jen polštáře by nemusely být na zemi a když je dám na sedačku, dokonce tam pár hodin i zůstanou. Znovu sahám po žluté. Blaženost. Ještě bych mohla znovu natřít kovové podnoží konferenčních stolků. Ale co, peču na to. Dokud je Ema bude stěhovat sem a tam a přitom je systematicky obouchávat, snad to ani nemá cenu. Tak budou mít na chvilku patinu.







Vše je na svém místě a já si sedám na sedačku se šálkem kávy. To je pocit, panečku. Dokonce si i to kafe vypiju teplé a bez toho, aby do mě někdo drkal a lezl mi na záda. Tak jo, už se těším, až bude zase Ema doma ❤

Žádné velké štráchy kolem toho dělat nebudeme. Hodila jsem počet čísel do generátoru a vyhodilo mi to 28. 



Po odpočítání duplicitních komentářů a nesoutěžících jsem se dopočítala k Ále s komentářem: Stůl vypadá překrásně!
Nejvíce si pochutnám na klasice - vanilkové. Pak následují jogurtové ovocné. Jenže ne všude se u nás koupí dobrá točená zmrzlina. Výborná je z Opočna :o)).
Ála

Je to vážně dávno, co jsem psala o rekonstrukci střechy a následně o tom, že se chceme vrhnout i na rekonstrukci podkroví. Pak ticho po pěšině, co?
Jenže za tím tichem se skrývá spousta pytlů bláta, slámy, nekončící množství zaprášeného oblečení, spousta peněz, komplikací, pochval, radosti, nejistoty a stavebního odpadu, který, až zapadá sněhem, bude pod ložnicí fungovat jako malá sjezdovka.
Sice vám fotky neukážu, ty si schovávám na radostné HOTOVO  a takhle to bylo před. Ale už nastal čas plánování, co a kde bude. Hlavně kvůli rozvodům elektřiny. Jupíjou.

Zde se vše odehrává, skryto pod střechou, která v dešti tak krásně hraje.

A tak si v hlavě plánuju, vstávám i usínám s představou našeho podkroví a sjíždím Pinterest jako Ester Ledecká superobří slalom. Ještě je před námi elektřina, podlahy (na skákání po laťovém roštu je Jenda jako víla, hop sem, hop tam, já jsem ta malá kobylka, co s nejistým krokem sotva dojde k mámě a třesoucím se podvozkem se na latích sotva hnu. Při šlápnutí vedle, bych totiž mohla udělat nové podlahové/stropní okno), příčky, poslední vrstva izolace pod střechu, schody, dveře... Toho je, co? Ale ty plány, těch mám taky hodně!




Jestli jste na tom stejně, nebo jen hledáte inspiraci pro podkrovní ložnice, jste tu správně. Všechny inspirativní fotky si ukládám a hledám stejném rysy. Bílé stěny, dřevěná podlaha, lněné povlečení, sklo, beton, rostliny. I tak se náš prostor naprosto vymyká všem fotkám. Jak je u nás běžné, bude to prostor poměrně atypický, kterému se budeme přizpůsobovat my. Třeba krásný, velký trám bude dělit naši ložnici a pokoj pro Emu. A který budeme přeskakovat. A který bude sloužit jako ta nejvíc nejlepší polička na knihy, rostliny... Stejně jako trám pod oknem, po celé délce štítové stěny.





Těším se na dřevěné palubky a výhled na rybník. Na tu sexy situaci, kdy celou místnost zařizujete od podlahy, doslova. Podkroví má 90 m2, ve kterém bude 1 ložnice pro syna. chodba a velký openspace prostor pohledově rozděleným komínem a zmíněným trámem. Bude z toho pokoj pro Emu a naše ložnice. A snad ji trám odradí od nočního přelézání k nám do postele.

Držte palce, jo? Ať vám ještě letos naše podkroví ukážu. Fakt držte!
Martina

Už nějaká doba uběhla od rekonstrukce našeho stolu. A já můžu s odstupem týdnů zhodnotit, jestli to nebylo šlápnutí vedle. Nebylo! Dřevěnou desku stolu zbožňuju, užívám si jí a i na péči je perfektní. Díky pořádné vrstvě laku je údržba hračka, to je něco, co s dětmi chceme, že.
Jsem ráda, že jsme si žádný nový stůl nepořídili, ale krásně zužitkovali ty, které jsme měli. Když chcete změnu, nemusíte hned běžet do IKEA a starého nábytku se zbavovat. Recy věci mají své kouzlo.
Podobný osud čeká i komodu, ale s trochu větším zásahem.

SOUTĚŽ O ZMRZLINOVAČ DELLA CASA

Díky spolupráci S Tescoma se nám doma sešly dva zmrzlinovače. Jeden pro nás a druhý pro někoho z mých čtenářů. Jak název vypovídá,se zmrzlinovačem si můžete vcelku snadno připravit domácí zmrzliny. Navíc víte, co zmrzliny skutečně obsahují a ochutíte je podle sebe. Vyzkoušela jsem smetanovou zmrzlinu, čokoládový sorbet i mražený jogurt s trochou domácí marmelády a bylo to bájo.





Jestli chcete zmrzlinovač DELLA CASA vyhrát, nechte mi pod článkem komentář, jakou zmrzlinu máte nejraději a staňte se fanoušky mé stránky na facebooku (to zvýší vaše šance na výhru).
6. září vylosuji výherce zde na blogu.


Držím palce,
Martina.

Každé ráno si jedu své rituály. Vytáhnout žaluzie (připomínka toho, že už se dřív stmívá, normálně je nemusíme zatahovat vůbec), všude otevřít okna a s uvařenou kávou jít na zahradu. S vrabčím hnízdem na hlavě, ještě v infantilním pyžamu a těch příšerných fake crocsech, který jsou stejně na zahradu nejlepší. Ráno totiž vzduch voní úplně jinak než během dne. Je svěží a dneska i s vůní dřeva a nádechem podzimu.
Jen si tak brouzdám po zahradě a nasávám tu energii zahrady, která mě nakopne víc než šálek kávy z moka konvičky.  Sleduju ten progres, měnící se zahradu s každým rokem i týdnem. A moc ráda si to všechno, hlavně v zimě, připomínám.

Původně

Nyní posezení a houpací schovka v zeleni

Někdy na jaře jsem měla příspěvek o letničkách Krásenkách. Jak jsem psala, tak jsem učinila a vysela je na záhon. Do jedné části jen bílé, do další mix těch nejvyšších a směs růžových odstínů a bílé. Barevné teprve rozkvétají, ale až to rozbalí, to bude pestrobarevná krásná jízda!

Zahrada, která má vše a na nic si nehraje. Nesnaží se uměle udržet trávník tam, kde se mu nedaří. Naopak jsou zde důmyslně použity suchomilné trvalky a traviny a místo trávníku jsou štěrkové cestičky. Zrovna sedím na terase, pocitově asi jako tuňák ve vlastní šťávě v rozpáleném kamionu a pomalu si promítám tuto zahradu do té naší. Jestli si zahradu tvoříte svépomocí jako já, tak vězte, že ani po 7 letech není hotová a stále je co dělat. Ferdinand říká, že si zahradu máte rozdělit na pokojíčky. Obývák, dětský pokoj, pracovna, ložnice...  To bych vážně ráda, ale s probíhající rekonstrukcí půdy to vidím zase za dalších 7 let. Co ale můžu udělat nyní je inspirovat se. Všimněte si na fotkách toho hlavního, co jsem dlouhé roky opomíjela. Traviny, neplést s trávou, ta mi bude stačit na kousku zahrady, na kterém hrajeme badminton. Ale ty traviny úplně změní ráz celé zahrady a jsou skvělé pro oživení kvetoucích trvalek, které oproti travinám poskytnou potravu pro hmyzí říši. A většina z nich je suchomilná, kromě té potvory dochana, který mi nechce vykvést. Navíc traviny (volte správnou velikost) umí vyplnit mezery, které by zarůstaly plevelem a díky tomu odpadá použití mulčovací kůry a textilie - nepoužívejte je.



Rostliny a traviny použité v této zahradě:

Stipa gigantea
Miscanthus Starlight
Acanthus spinosus
Hylotelephium Matrona
Anemanthele lessoniana
Santolina Acanthus spinosus
Prunus serrula
Two Prunus maackii
Calamagrostis x acutiflora Karl Foerster
Euphorbia mellifera
Choisya ternata
Salvia officinalis
Má oblíbená, letos hojně vysazená: Verbena bonariensis
Molinia caerulea






Jestli se vám traviny líbí, sázení na podzim je ideální čas. ,

Bude to dlouhé, udělejte si kávu.

Někdy na jaře padla otázka: pojedeme na dovolenou, nebo pořídíme podlahu do podkroví? Život je o prioritách a volbách, proto je tak úžasný. A když rekonstruujete svépomocí, je to dlouhé, náročné a dali byste cokoli, jen aby už to bylo. Jenže někdy je potřeba si dát od všeho odstup, pauzu a jednoduše vypadnout, abyste měli opět onen elán do dalšího budování. Jak naše rozhodnutí dopadlo je z nadpisu jasné.

Pro někoho je Chorvatsko láska, jiní mu nemůžou přijít na jméno. Já si nechala pocity až na samotnou dovolenou, i když obavy z přeplněných pláží jsem měla. Nejsem tulící typ s ostatními dovolenkáři a mít cizí nohu na svém ručníku je pro mě vážně nepřijatelné. To, že jsme slyšeli češtinu mi nevadilo, vlastně no a co? Proč by někomu mělo vadit, že potká na své dovolené taky Čechy? První prázdninový víkend jsme z Chorvatska odjížděli a rozdíl byl znát. Všude bylo lidí víc a čeština se ozývala mnohonásobně více. Ideální čas jet domů. Jet týden před prázdninami byl skvělý nápad.

Výhled od našeho apartmánu

Jedeme do Chorvatska 

Nepodceňte přípravu. Budete mít více klidu a celou cestu nebudete přemýšlet, jestli jste něco nezapomněli. Z vlastní zkušenosti: všechno jídlo na cestu se snědlo, příště klidně víc menšího občerstvení. Měli jsme krabičku rybízového koláče, 6 obložených bagetek, krabička hroznového vína. Hlavně pro menší děti je dostatek malých svačinek nutnost. Při jídle se totiž i zabaví. Žádné řízky :D Méně oblečení. Svetry, dlouhé kalhoty a mikiny jsme nevyužili vůbec. A pokud jedete do apartmánu s pračkou, stačí vám méně oblečení, než jste si zabalili. No fakt. V našem apartmánu bylo vše na pobyt. Mýdlo, jar, čistící prostředky, tablety do myčky, prášek na praní, filtry do kávovaru. Pohoda.

Většina turnusů se střídá o sobotách. Jestli vyrazíte na cestu v pátek odpoledne, počítejte s peklem, zvlášť pokud zvolíte cestu po D1. My jsme jeli trasu Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko.

Kolik za cestu?

Celkové náklady na benzín na cestu do Chorvatska a zpět jsme měli tři nádrže (a to jsme cestou zpět jeli oklikou přes Maďarsko a ještě si udělali výlet do Splitu): 4 500 Kč

Slovinsko zavedlo sedmidenní dálniční známky (390 Kč) snad naschvál. Na internetu najdete spousty tras, jak slovinskou dálnici objet, ale vážně vám to stojí za 780 Kč? Na cestě budete delší dobu, někde vás může překvapit kolona, táhnete se po okreskách, ten traktor ne a ne předjet, za takový stres to přece nestojí.

Platba za tunely v Rakousku, platíte celkem dvakrát a dohromady to vyšlo na cca 400 Kč. Dají se objet, ale cestu si prodloužíte.

Chorvatsko od hranic k Záhřebu 170 Kč, od Záhřebu na Šibenik 326 Kč

Cesta zpět od Šibeniku k Záhřebu: 600 Kč, pak jsme jeli do Maďarska za 166 Kč. Takže pozor, ceny se v sezoně navyšují, proto cesta tam vyšla levněji, jeli jsme koncem června a vraceli se v červenci. Díky cestě přes Maďarsko, kde jsme si prodloužili dovolenou, jsme neplatili za tunely v Rakousku a nemuseli kupovat další dálniční známku ve Slovinsku.

Cesta měla být na 10 hodin, ale s přestávkami, obědem a zdržením u Vídně jsme dojeli na místo určení za 12 hodin.

Voda v Chorvatsku: Chorvatsko oplývá vydatnými zdroji přírodní pitné vody a podle průzkumů, které vydalo UNESCO, se umístilo na vysokém místě na seznamu zemí s nezávadnou vodou v Evropě, ale i na světě. Vodu z kohoutku jsme pili celou dobu pobytu a nikomu nic nebylo. Nemusíte se tahat s balenou vodou.

Ubytování v Chorvatsku

Pojedeme tedy autem, ale je potřeba zajistit bydlení. Vybírala jsem na Booking, kde si můžete dát tolik filtrů, že vám vyjede skutečně jen zajímavé bydlení podle vašich představ. Apartment Dalia bylo snad třetí rezervované ubytovaní. Chtěla jsem velkou terasu, dvě ložnice, čisto a komfort, aby ubytování nepřipomínalo byt z devadesátek (a že jich v Chorvatsku najdete docela dost). Byt je přesně takový, jako je na fotkách z Booking.
V merku jsem měla apartmán ještě přímo u přístavu, ale představa večerního hluku se mi i za cenu výhledu prostě nelíbila. A dobře jsem udělala. Při procházce jsme zjistili, že u pláže funguju dětské atrakce, houpačky a skákačky, dokážete si asi představit tu dětskou radost, ale i ten povyk, který by se nám pod terasou linul. Zde bylo ticho a když píšu ticho, myslím ticho. Občas se ozval racek, ale jinak je tahle část Rogoznice tichá a klidná, a to ráno i večer. Apartmán není u pláže, ale nám chodit nevadí a za chvíli jste byli všude. Apartmán je uprostřed jižní části Rogoznice, takže jste za chvilku na pláži, v přístavu, v obchodě, v přístavu, na promenádě. Nakonec jsme stejně chodili na ostrůvek, na tu nejvzdálenější pláž.

Zdroj: Booking

Rogoznica 

Rogoznica je poměrně klidná destinace v srdci Dalmácie. Centrum Rogoznice se nachází na poloostrově, kde jsou stále zachovány staré kamenné domy a spolu s mořem nabízí tu pravou středomořskou atmosféru. Rogoznica je poměrně sázka na jistotu, co se počasí týče. Během čtyř letních měsíců prší v průměru 4 - 7 dnů. Navíc nabízí opravdu velké množství pláží, ať už těch velkých se zázemím, tak mnoho malých, kde budete skoro sami.

Pláž Šepurine Rogoznica 

Oblázková pláž, která byla nedaleko našeho apartmánu a na kterou jsme chodili nejméně, i když byla blízko. Je to oblázková pláž se zázemím. Naleznete na ní sprchy, šatny, toalety, bary, kavárny, rychlé občerstvení. Využít můžete i množství aktivit jako šlapadla, jet-ski, nafukovací atrakce. Podle toho taky můžete očekávat množství lidí v okolí. Sice jsme nikdy nepocítili hlavu na hlavě, ale v sezoně si to dost dobře dokážu představit. U pláže je i vyhrazený prostor/pláž pro psy, kde je k dispozici pitná voda a misky. Když půjdete dál, dostanete se k nádherným výhledům a prázdné kamenité pláži. Na koupání nic moc, na odpočinek od lidí a fotky naprosto super. Kolem pláže vede cesta, která vás zavede k jezeru Zmajevo oko.

Pláž Miline 

Městská pláž Miline se nachází v centru Rogoznice v chráněné zátoce. Je to oblázková pláž s velmi pozvolným vstupem do moře, ideální pro děti. Odpoledne a večer je plná, ráno kolem osmé/deváté tam budete skoro sami. Pláž je hned u promenády s obchody, restauracemi a kavárnami, večer jsou u pláže atrakce pro děti. Ani jednou jsme se v ní nekoupali, přítomnost nestále procházející lidí a projíždějících aut v zádech není nic, co by pro mě znamenalo odpočinek a relax, i když je to pláž velmi hezká a má vstup bez ježků.

Na lodi 

Pokud nejedete s cestovkou, která nabízí množství výletů, určitě si na den půjčte motorový člun. Je to báječný zážitek, soukromé koupání a poznáte místa, z pevniny nenavštívíte. Na motorový člun až pro 6 lidí nemusíte mít kapitánské zkoušky, dostanete mapku okolí a potřebné instrukce pro obsluhu člunu. Nezapomeňte si s sebou vzít šnorchl.

Byla to prostě krásná dovolená.
A jestli vás něco zajímá ohledně Rogoznice nebo cesty autem do Chorvatska, ptejte se.