Ne není od toho, že bychom snad nepracovali, ale že naše pracovna je vlastně jídelna. Naší "pracovnu" jsem vám ještě nikdy neukázala, protože před focením jídelny ntb vždy pěkně schovám. A na tu malou chvilku si užívám fakt jen jídelnu. Střecha je hotové (čekejte brzo článek) a postupně svépomocí začínáme chystat půdu. Jen co zmizí postele z naší současné ložnice, budeme mít prostor na velmi velkorysou pracovnu. Se sedačkou na odpočinek, hracím koutkem pro Emu a krásným ručně dělaným stolem s deskou z prken, jojo. Samozřejmostí budou betonové dekorace a spousta rostlin. Prostě se na to fakt těším, jistě mi rozumíte.

Zatím spolu doma pracujeme takto. Náš stůl jsou vlastně stoly dva, takže jeden je jídelna a druhý je pracovna. A takhle tu spolu každý den pracujeme v naší nepracovně.
„A to spolu jste celý den?“
„Ano.“
„A nehádáte se?“
„Ne.“
„Ale jste spolu celý den?“
„Ano.“

Takže asi tak.

Nový betonový svícen

Pro mě jsou odpočinkové zóny základ. Tu křesílko, tu lavice... A Ema si jich taky náležitě užívá. Nahoru, dolu, nahoru, dolu. Oběhnout stůl, vylézt na lavici, dolů, vylézt na židli...




Krásný den 🙋

Od ledna neprošel žádnou změnou. Osobně obdivuji všechny, kteří dokáží měnit podobu interiéru s ročním obdobím. Já měním až když se mi to nelíbí. Jediné co přibylo jsou betonové květináče. Já je fakt žeru. Betonový květináč s podtáckem je můj majstrštyk. Je poměrně tenký, takže musí dlouho odpočívat ve formě, pak se brousí 3x brusným papírem s různým stupněm hrubosti a nakonec lak. To jen, kdyby si někdo myslel, že takový květináč je jen beton, šup z formy a hotovo. Někde asi jo, u mě tedy ne. Ještě než dostane svoji květinu, nosím ho po domě a pořád ho hladím. Ten povrch je totiž nádherně jemný.

Betonový květináč s podtáckem

Nejroztomilejší betonový květináč

Ani s létem u nás modrou, mušle a kameny nenajdete. Neumím to. Jsem ráda, že si jednou za rok vyzdobíme Vánoce a tím mé snažení končí. Tou nejhezčí dekorací je pro mě čisto a uklizeno. Zvlášť teď, když v obýváku uklidím všechny hračky, knížky, oblečení, vařečky, boty a hrnce. To je vám najednou úplná blaženost. A tak hlavní dekorací zůstávají rostliny.




Navíc tenhle pohled ze sedačky ani jinou dekoraci nepotřebuje. Dřív tam nebylo nic. Jen se pnulo víno. Všude beton, zámková dlažba a udírna. Vše jsme si zasázeli sami, růže, bylinky, pivoňky, levandule, přísavník, trvalky...

Pohled z terasy

K betonovým květináčům jsem si vyrobila i betonové zarážky na knihy. Nebo taky stojan na náramky. Jsou to schody do nebe. A brzo budou na betonovém shopu.

A prý mám už teď myslet na Vánoce (jako vážně?). Tak budou brzo nové svícny, ať máme do čeho svíčky oblékat.
Krásný den všem!
M.

Mini monstera v betonovém květináči

No, můj nákup koberce se ukázal jako jeden velký omyl. Byl to (správně, čas minulý) koberec z Tchibo, původně v obýváku, ale když jsem dostala velký shaggy koberec, ten z Tchiba se přesunul do jídelny. Schytal kávovou sprchu a snaha o jeho profesionální čištění selhala. Byl moc měkký a stroj na čištění ho pokaždé vcucnul, shrnul a mačkal. Skvrny zůstaly. A jak Jenda poznamenal, byl akorát pro ostudu. Chce to změnu.

Místo u křesílek bez koberce ale vypadá smutně, Ema si tam často hraje a nějaký koberec byl potřeba. Vyřešil to nákup v Iconioo (díky, mami). Koberec HK Living je vlastně koupelnová předložka. Má všechny výhody, které namáhaný koberec má mít. Spodek je pogumovaný, nehrne se. Dá se prát v pračce! Je příjemný na dotek a hezky vypadá. Kulatý tvar vypadá ještě líp než obdélník a hodí se k ručně dělanému stolku a ratanovým křesílkům.



Když se venku udělá podzimní počasí, ráda tu sedávám zabalená do chlupaté deky. Pak úplně cítíte to pravé teplo domova. S přitulenou Emou ♥♥♥


Pěkné pondělí všem.

To, že jednou dojde na rekonstrukci koupelny bylo bez debat. I když věřím, že by se někomu zamlouvala i v tomto stavu, pro nás byla naprosto nepraktická. Vana je u nás zbytečnost, sice mám vanu ráda, ale maximálně dvakrát do roka a jen v zimě. Kdybych si ale napustila vanu, zbytek rodiny má s teplou vodou utrum. Vana zabírá moc místa. Pračka pod oknem, kolem které musíte projít na záchod. Slalom v koupelně nechci. Ty kachle! Kdo to má pořád mýt, navíc nekonečné drhnutí spár, do zblbnutí. Pak taky výběr odstínu kachliček a dlaždiček není úplně (vůbec) náš styl. Umyvadlo mini, navíc pro nás (skoro 180 a 200 cm) fakt dost nízko. A hnusný. Řešení baterie sprcha a umyvadlo naprostá katastrofa. Styl jak za krále Klacka.

Buď sbohem a navždy.

Mám dojem, že každý rok je něco. Jeden rok terasa, další rok odhalení stěn v ložnici, koupelna, střecha. Ten minulý rok patřil právě koupelně. Buď, anebo. Koupelna, nebo střecha. Tak koupelna. Rychlé rozhodnutí, rychlá akce. Bourací práce jsou tou jednodušší částí celé rekonstrukce.

Industriál :D

Základem bylo dobré plánování. Aby nekoupání a výměna wc proběhla v co nejkratším čase. Vždycky se totiž objeví něco, co vaše plány naprosto překope. Třeba dvojitá dlažba a kachle. No co, prostě na původní nalepíme nové a je to, ne? Taky svod odpadu byla zajímavá rarita nad kterou instalatér kroutil hlavou. Pár čouhajích trubek a díra v zemi.

Sice si v hlavě představujete různé scénáře, ale u starého domu se snad ani psychicky připravit nedá. Šlo se tedy na odpad a my si užívali sprchu na zahradě a teplou vodu do zahradní konve. Jak táborníci. Kromě pár instalatérských, elektrikářských prací a drobné pomoci při nahazování stěn jsme si vše dělali sami. I na luxfery jsme si troufli. Spíš Jenda dělal, já s břichem tak akorát uklízela a občas s něčím lehčím pomohla. Celá rekonstrukce se protáhla na dva měsíce. To je úskalí svépomoci. Dělá se postupně a jak je potřeba. Hlavní rekonstrukce končila topením a ta dekorovací o rok později. Impulsem byla úřednice Ema, která zaúřadovala s keramickým kelímkem na kartáčky. Vlastně ještě zbývá vyměnit zrcadlo, ale na tom už se taky pracuje.

Koupelna po rekonstrukci

• Na naučných videích o pokládání dlažby a lepení obkladů to jde vždycky lépe než ve skutečnosti. Ale zvládnout se to dá. 
• Starý dům nemá pravé úhly.
• Rozpočet překročíte. Ať chcete, nebo ne.
• I překročený rozpočet je levnější varianta než firma.
• Nikdy to nebude dokonalé, ale je to vaše, chápete? Radši mít vady svoje, než se rozčilovat s firmou.
• Rekonstrukce svépomocí se protáhne.  Budete chvíli bydlet na staveništi.
• Šla bych do toho klidně znovu.

potřebujete i hodně květináčů. Kdyby tak existovaly rostoucí, každé přesazení chce nový, větší květináč. Já hledala hodně dlouho takový střední, který by byl na ty velikosti rostlin, které si běžně kupuju. Ani malé, ani velké. Dost se mi líbí květináče Vietnam na Bellarose, ale kdybych si spočítala na kolik by mě měly vyjít, tak to radši nepočítám. Já bych si ty svoje zelené děti chtěla totiž sladit. Každý pes, jiná ves je sice zajímavý nápad, ale na mě celkem depka.



Jak to tak bývá, když se mi něčeho dlouhou dobu nedostává, zkusím to vyrobit. A je to. Takže jsem si vyrobila ideální betonový květináč a doladila ho táckem. No, prostě jim to ladí. Nejsem hamoun, takže jestli vás dostal stejně jako mě, můžete betonový květináč s podtáckem  omrknout na eshopu.





I když koupelnový příspěvek bude po víkendu, nemůžu vám neukázat jak mu to v koupelně sluší. Jako nedočkavec květináče ani nenechám pořádně vyschnout a už je tahám domů. Protože těm kytkám to v něm vážně sluší.



Krásný pátek!

21. 5. mi bylo 33. Číslo moc nevnímám, mám dojem, že jsem se zastavila někde na 25 a pořád se na ně cítím. Měli jsme fajn narozeninové 3 dny, kdy se tu střídaly návštěvy. Teda jeden byl byl opravdové překvapení a o tom, že dorazí návštěva jsem nevěděla. To syn obvolal mé kamarády a uspořádal tajnou oslavu. To jsou ty momenty, kdy péče o děti dostává smysl a vyrazí vám dech. Když jsme se vrátili z procházky, najednou koukám, že máme na zahradě nějak moc lidí. Nádherný to bylo! Jak klasický americký doják. Kdo sleduje můj Instagram a stories, tak ví.

Mezi přáteli byl i můj dlouholetý kamarád Martin - Martin Stranka, který je krásným důkazem toho, že se sny plní a vysněný koníček může být i prací. A jeho práci jsem dostala jako velké překvapení!

Nádherný obraz z mé milované edice I found the silence, který je plný úžasných detailů.

Tímto děkuji rodině a přátelům, bylo to nezapomenutelné.



Něco nad postel chtěla jsem chtěla dávno, ale nikdy nenašla to pravé. Tak jsem to nechala být, ostatně jako vše. Ono si vás to časem najde samo, jen musíte být trpěliví. A až jednou bude ložnice v podkroví, bude pod obrazem dvojitý pracovní stůl. Jeho místo je tedy jasné.

Nejlepší bio deodorant ever! A betonový tácek je jasná volba.

Industriálně

Chtěla jsem toho napsat víc, ale dneska před sedmou nastoupili fachmani na střechu, ozývají se rány, tašky lítají kolem oken a vlastní komfort je ten tam. Sledujte Insta, budu průběžně informovat.