Vyběhl na rybník. Přímo doprostřed. Tam nejdu!

Bylo to nejvíc mrazivé ráno. Teploměr se smál při mínus deseti a já měla v plánu zůstat zabalená do deky ideálně do jara.
 "Co kdybychom šli ven, jen za dům k rybníku. Můžeš si udělat pěkné fotky na blog."
Být to na mně, zítra je taky den. A pozítří taky. Jenže jak se ukázalo, byl to zase nejlepší nápad pod sluncem. Zítra totiž krásná mrazivá krusta byla pryč.
Vzala jsem si legíny (vzpomínáte na kamaše?), tílko, šaty, tričko, svetr, dvoje ponožky, bundu a kozačky s kožíškem. Tu nejdelší šálu, čepici a rukavice.
Jak jsem chrochtala blahem, že je mi nejvíc hej, uběhlo 10 minut a mohla jsem kandidovat na zmrzlinu roku. Prsty ztrácely svou pohyblivost a v hlavě jsem se snažila vzpomenout na příznaky omrzlin. Hlavně nestrkat po teplou vodu. Vzali jsme to fofrem a za chvíli byli doma.
Ale ty fotky, ty máme napořád.
Pokud někdy zálohuji disk.








Pěkné pondělí vám všem.