Moje narozeniny, betonové náušnice a odcházení spotřebičů.

Odcházení
Nevím jestli je to tak všude, ale u nás nikdy neodejde jen jedna věc. Vždycky to jednou začne a další mají potřebu se opičit, nebo co. Začalo to myčkou. První den byl zkouškový. Zkoušíme jestli se rozběhne. Druhý den panika a už jsem vybírala novou. Třetí den jsem se naučila nehromadit nádobí. Čtvrtý den si to pochvalovala. Ono když vám pomáhá doma s nádobím ten nejmilejší chlap a syn, tak to fakt není taková hrůza, jak se může zdát. Pátý den se raduji, že jsem ušetřila dost peněz (za myčku, kterou zatím nekupujeme).
Hrůza je, když vám odejde auto a vy bydlíte na vesnici, kde jezdí autobus do města 4x za den. Z města do vesnice ještě méně. Neodvezete dítě na kroužek, omluvenky odchodů po páté hodině se rapidně množí. Najednou bych NUTNĚ potřebovala jet tam a tamhle taky. Chválabohu za eshopy! Škoda jen, že všechno nechávám na poslední chvíli, tak to máme tip ťop. Základní potravinu u nás nabízí malý obchod, který to asi taky nemá jednoduché. Ale pečivo má lepší než lecjaký super, hyper market. Jogurty, smetanu občas prošlou a bez slevy. To nemohl odejít fén nebo mixér, hergot.

Narozeniny
Včera jsem měla narozeniny. Dostala jsem se do stadia, kdy mám pocit, že mám všechno. Že nic nepotřebuju. Nechci k narozeninám drahé šperky, parfémy, oblečení ani designové kousky. Co to se mnou je? Naopak skáču metr dvacet vysoko za dřevěné venkovní židle s područkami,  japonský javor, červený!, oblouk na pnoucí rostliny a dort, který nemusím péct. A ještě na mě čeká monstera, až se tedy uráčí ji nějaké zahradnictví nebo hobby market nabídnout.
Vyvalili jsme se na terasu, do těch super židlí, dali si dort (při krájení jsem omylem umázla číslo na čokoládové tabulce, vypadalo to jako když slavíme 52), plánovali umístění oblouku (další super dárek, můžu koupit další pnoucí kytku!) a prostě to bylo fajn. Tak fajn, že jsem tu chvíli nerušila ani foťákem. Snad hlava bude ještě dlouho sloužit a vzpomínky zůstanou. To se ale moc neslučuje s blogerským životem, že... Tak příště!

Beton
Po odejití spotřebičů ještě odešla betonová směs. Pěkně si počkala až umícháme tu největší várku, potvora. Když ani po týdnu nedrží beton tvar a rozpadá se, něco bude špatně. Asi mu neprospěl mráz a možná sem tam vlhkost. Tak bacha na to!
Naštěstí šperky vyrábím ze šperkařského betonu o který se starám o chlup líp než o ten 25 kilový pytel. Místo mís, květináčů alespoň náušnice, tram ta da dáááá.





Krásné pondělí moji milí.