Všechny vás moc zdravím,

dnes tu jsem s naším dalším pokrokem. Čert ani práce kolem domu a zahrady nikdy nespí. A to, že jednou přijdou na řadu původní budovy na našem pozemku se vědělo. Trochu to uspíšilo krupobití, které nám před 2 roky rozbilo střechu nad dílnou a garáží. A nikdo se nechce ke stolnímu tenisu brodit louží nebo čekat, až se propadne střecha nad zaparkovaným autem, protože jsou trámy pod vodou nebo sněhem. 

Jenda udělal nad dílnou střechu novou, plechovou. A když už byla nová střecha a do dílny nezatékalo, rozhodli jsme se ji přepažit a jednu polovinu vyhradit jako hernu a posilovnu. Nová krytina přišla i nad garáž. A co s přístavkem, který je na konci pozemku, v jedné části je malá místnost a za ní druhá, sloužící jako kurník s dveřmi na sousední pozemek, ke kterému jsme se nemohli dostat, protože nad přístavky byl také sklad sena a nepořádku. Rozhodnutí padlo: všechno půjde pryč a my si pohrávali s myšlenkou na skleník. Žádný velký projekt nebyl, prostě jsme šli krok po kroku a vše vymýšleli za pochodu.  Dokonce se mi podařilo najít fotku, kde krásně vidíte onen přístavek úplně vlevo, tam je nyní skleník. Modrá vrata už jsou taky pryč, zatím je to místo pro nářadí a jednou i parking na vozík.

PŘED

PO

Skleník svépomocí 

Po bourání zdi a příčky, která byla mezi přístavkem a kurníkem zůstalo k dispozici mnoho cihel. Ty skvěle posloužily na výstavbu vyvýšených záhonů. Kostra skleníku je ze stavebních hranolů a výplň je dutinkový polykarbonát. Výstavba skleníku trvala cca měsíc s ohledem na počasí, které kolikrát nebylo moc přívětivé pro venkovní práce. Z fotek se to moc nezdá, ale prostor záhonů je skutečně velký a bylo potřeba je naplnit. Aby zemina a voda nebyly ve styku s kamennou a cihlovou zdí, vystlala jsem se nopovou izolací.  A co dál? Potřebujeme zeminu. Kupovat pytle z hobby marketu na celý záhon by se nevyplatilo. Tak jsme zkoušeli firmu, která prodává zahradní zeminu na tuny. Jenže mají plno, dodávka až za týden. Za týden přišly vydatné deště, to je zemina nevozí. Tak co, poradíme si jinak. Vyplela jsem ze zahrady tolik plevele, že to udělalo luxusní podestýlku do záhonů. Promíchali jsme to s hnojem, zetlelým dřevem a větvemi. Další vrstvu tvoří kompost, kterého jsme měli taky požehnaně. No a nakonec došlo i na ty pytle. Aby byla horní vrstva pro sazenice co nejlepší, koupili jsme zeminu s aktivním hnojivem. Pytlů bylo nakonec 12. Na příští rok budou určitě potřeba, až si to celé po letošní sezóně sedne. 

Největší dar jaký nám mohl být dán

Přístavky byly postaveny v kombinaci cihla, kámen. Nám surový vzhled odhalených stěn vůbec nevadí, naopak. Tak jsme zdi ponechaly tak, jak byly. Tedy kromě dveří k sousedům, kde byl jejich kurník. Tam vznikla nová kamenná stěna. Mezitím jsem si četla o pěstování ve skleníku, neb to je pro nás čistá neznámá. A narazila jsem na zajímavé info, že čmelák je pro zeleninu daleko lepší opylovač než včela. Věděli jste to? Taky je aktivní i při chladném počasí, kdy včela ani nevyletí z úlu. Začala jsem si pohrávat s myšlenkou pořízení čmelína. Každé ráno jdu s kávou na obhlídku skleníku a chvilku si v něm posedím. Příjemné teplo a sledování pokroku rajčat, hrášku a paprik je skvělou relaxací. A co nevidím. Bzučící helikoptéra si to vletí do skleníku a zaleze mezi kameny ve zdi. Za chvilku odlétá. A za další chvilku přilétá a zase na stejné místo. Hustý! Bydlí u nás čmelák. Je to už pár týdnů a čmeláky ve skleníku stále potkávám. Ale už ne toho velkého, asi matku. Nyní jsou tam o poznání menší, takže samci? Každopádně to příroda krásně zařídila a máme skleník se čmelínem.

Funkční skleník máme. Teď už jen dodělat ty pěkné věci okolo. Třeba jako dřevěné okraje záhonů a dřevěné police, kam se schová všechno zahradnické náčiní. A příště vás vezmu na kopeček s vyvýšenými záhony. Taky naše novinka.

Tento týden má být konečně teplo, tak zahradním pracím a sluníčku zdar.

Martina

Zdravím všechny příchozí,

obrazovou stěnu jsem si chtěla vytvořit už dávno. Ono to taky není jen tak, hodně času vám zabere rozvržení obrazů a taky samotný výběr motivů. Takže zatím na obrazovou stěnu nedošlo. Ale pak mi ve schránce přistál mail od milé Sabiny, která mi nabídla spolupráci a pár obrazů k tomu. Nešlo říct ne. 

Poster store je obchod kde nakoupíte trendy rámy na obrazy a krásné plakáty. Baví mě jejich důraz na barevné kolekce, takže pokud inklinujete třeba k béžové, máte pěkně pohromadě všechny plakáty, které vám k béžové krásně půjdou. Navíc jsou plakáty přehledně rozdělené podle kategorií. 

Obrazy v ložnici 

Ještě než jsme pověsili plakáty do obýváku, měli jsme je nějakou dobu v ložnici. A musím říct, že to taky vůbec nebylo špatné. Vlastně mi tam teď docela chybí. Ledabyle opřené obrazy o zeď v různých velikostech působí na oko moc příjemným dojmem.

 

Půlka podkroví čítá přes 40 m2. Opticky je místnost rozdělena trámem. A právě ten jediný dělí naši ložnici a pokoj pro Emu. Tak, jak jsem si ho přála. Velký a krásný prostor. Když bylo podkroví ve stavu ruiny, plánovala jsem si její pokojíček. Jak ho vybavíme, co vše bude potřeba koupit. Nakonec se koupily jen dvě věci. Lavička s úložným prostorem, ten je v dětském pokoji fakt k nezaplacení. A židlička z IKEA. Postel i baldachýn už měla. Procházela jsem nabídky dětského nábytku, ale nakonec bylo nejlepším řešením využít to, co už doma máme. Ze tří šuplíkových skřínek Rast jsou policové skřínky na hračky. Hnědý IKEA Hemnes zastoupil skříň na oblečení a díky velkým a hlubokým šuplíkům fakt pojme všechno. 

Hned na úvod musím napsat, že to je fakt dost vzrůšo. I když vím (nebo možná nevím) co nás zase čeká, jsem z toho úplně vedle. Zatím se už dopředu raduju z výsledku, víme. Vznáším se na obláčku nové a krásné kuchyně. Takhle to mám já. Jenda prohlásil, že tu bude zase hrozně prašno. Tak to vidí on. Po těch letech skoro nonstop rekonstrukcí mám dojem, že tu snad nikdy nebylo komplet čisto. A koberec v chodbě je fakt nonstop zajetej. Někdy od sádrokartonu, od minerální vaty, od pilin ze dřeva, to vám je pořád něco. Ale po jednom obrovském milníku (podkroví, dude), mám pocit, že to fakt zvládneme. Když už nebudeme muset řešit tepelné mosty a výběr materiálů, tak to fakt dáme. Čeká nás komplet nová elektroinstalace, s tím i nové zdi, podlahy, nová kuchyně! Na podlahy a kuchyň se fakt těším. A i když máme ještě před sebou dodělání fasády, postavení skleníku a zvětšení terasy, už kuchyň vybírám. Co vybírám, už jsem si ji vybrala. 

 Na začátku roku 2021 jsem se rozhodla, že si splním dlouholetý sen. Pořídila jsem si full frame zrcadlovku. V pravidelných intervalech jsem o tom mluvila stále dokola a dokola, ale ta pravá chvíle přišla až ve chvíli, kdy mi starý Nikon přestal stačit. Najednou jsem měla pocit, že jsem z něj za 7 let dostala už úplné maximum a nyní nastal konečně ten pravý čas posunout se dál.

Pořídila jsem si tedy Nikon D750 a k němu nový 35mm objektiv. A zkouším, fotím a trpím, protože mám svůj notebook v reklamaci, kterou mi mall zamítl (budu se hádat) a musím fungovat na stařičkém notebooku s příšerným displejem a 4 Gb RAM. Takže můžu oslavovat, když rozjedu alespoň prohlížeč. Všechny fotky najdete i na mém instagramu, kam se je snažím dávat v největší velikosti, kterou instáč povoluje, ale nedalo mi to, abych je nedala pěkně velké i sem. I když nevím, zda se už nepřeorientovat jen a pouze na Instagram. Víte co, napište mi do komentářů, jestli instagram využíváte nebo jste věrni blogům, kterých už je jako šafránu. Pořád si tak nějak říkám, že kouzlo velkých fotek na blogu instagram nahradit nemůže.