Máte doma hromadu starých váz nebo květináčů, které se již nehodí do vašeho domova? S tímto DIY projektem je můžete proměnit na kousky, díky nimž získají matný hliněný efekt! Je to opravdu snadné. Vše, co potřebujete, je dekorativní nádoba, barva a jedlá soda.

 Ahoj všichni,

nyní bych mohla přejmenovat blog na Život na stavbě. Tam už se totiž pár týdnů nacházíme. Vše začalo vstupní chodbou a vysekáním původní elektroinstalace. Na to se plynule navázalo v technické místnosti/schodišti. A znáte to, člověk plánuje… Přechodně jsme se odstěhovali dolů a obýváme pracovnu a pokoj pro hosty. Na lezení po žebříku totiž zrovna nejsem, kdo by chtěl do ložnice lítat jako holub. Bude to jen chvilka…

Více na novém blogu

 Všechny vás moc zdravím,

dnes mám pro vás tip na blog, který vás asi úplně okouzlí. A nejde jen o úplně božský interiér a exteriér, ale i o příběh, který se za blogem skrývá.

Červený dům ve Finsku

Za blogem stojí Tereza, která se spolu s Pepou rozhodla opustit svou rodnou hroudu. Jejich nový příběh začal na finském venkově v kraji Pohjanmaa. Dost hustý, co? Jen se přiznejte, kolikrát jste o tom snili? Já nad tím přemýšlela dost často. Kam a jaké by to asi bylo. I když mě by stačil kamenný domek v Chorvatsku, ideálně na pláži. Taková skromná já jsem. Tereza v jejich finském domě docela obstojně kombinuje staré s novým. A dost mi nabourala představu naší kuchyně. Pořád jsem hledala rustikální inspirace, co taky jiného do starého domu. Jenže jejich IKEA kuchyně v moderním vzezření vypadá prostě skvěle. Pořád se kolem nás motá severský styl v bydlení, žití, oblékání a já nevím v čem ještě. No a je tu někdo, kdo ho žije doopravdy a má ten nejhezčí skleník a stylového brouka. A taky si pořídili chatu na ostrově, kam se dostanete pouze lodí. A ty skutečné finské Vánoce!

Dost bylo slov, nechte se unášet finským venkovem.

Více najdete na mém novém blogu

 Ahoj všem,

dnes tu jsem s malou prosbou na vás všechny. Chtěla bych, abyste se podívali na můj nový blog, otestovali ho a napsali mi do komentáře jak se vám líbí. Do komentáře na novém blogu, abych viděla, zda funguje vše správně. Myšlenku na nový blog nosím v hlavě už dlouho, ale až nyní jsem se díky Jendovi podívala do světa tvorby stránek a svůj blog jsem si vytvořila sama.

 Zdravím vás všechny,

už je to nějaký ten pátek, co Jenda začal pracovat na fasádě. I když pro nás byl vždy důležitější vnitřek domu, zase to zvenku nemusí vypadat jak bydlení u squaterrů. Dům je do ulice bílý (aneb když si jdete pro nejsvětlejší šedou, na vzorníku je světle šedá a ve finále je to prostě bílá), vnitřky oken jsou šedé,  a do zahrady jsme zvolili obložení dřevem. Dřevo se nám líbí a hlavně nám dům zateplí, protože jde o přistavenou část, která měla tenké zdi v zimě hodně chladné. První zima s obložením je za námi a můžu říct, že to opravdu pomohlo. Taky už na terase u obýváku nemusíme přeskakovat lešení, a to se hned líp fotí. A taky sedí. Dala jsem na terasu náš venkovní jídelní stůl a za teplého počasí funguje jako naše venkovní pracovna. 

Zahrada si už žije svým životem. Plevelu se daří a na plné čáře vyhrává v zabírání zahrady. I když na část zakleknu, stejně na nově bující plevele koukám za týden zase. Never ending story. Aspoň mají slimáci co žrát. Před upadnutím do deprese a marnosti mě drží trvalky, keře a stromy. Radost jako z nového nákupu mám pokaždé, když najdu novou rostlinku tam, kde jsem ji nevysadila. Třeba taková mavuň, krásenka, verbena nebo kokarda. Šíří se po zahradě jako slimáci po dešti. Zaplňují prázdná místa a v létě to rozbalí naplno. Krásenky a verbeny jsou vysoké a vytvářejí vzdušné kvetoucí stěny. Postupně se k nim přidají lilie. Ale teď zrovna voní po celé zahradě zimolez a ve váze se smějí pivoňky. 

Všechny vás moc zdravím,

dnes tu jsem s naším dalším pokrokem. Čert ani práce kolem domu a zahrady nikdy nespí. A to, že jednou přijdou na řadu původní budovy na našem pozemku se vědělo. Trochu to uspíšilo krupobití, které nám před 2 roky rozbilo střechu nad dílnou a garáží. A nikdo se nechce ke stolnímu tenisu brodit louží nebo čekat, až se propadne střecha nad zaparkovaným autem, protože jsou trámy pod vodou nebo sněhem. 

Jenda udělal nad dílnou střechu novou, plechovou. A když už byla nová střecha a do dílny nezatékalo, rozhodli jsme se ji přepažit a jednu polovinu vyhradit jako hernu a posilovnu. Nová krytina přišla i nad garáž. A co s přístavkem, který je na konci pozemku, v jedné části je malá místnost a za ní druhá, sloužící jako kurník s dveřmi na sousední pozemek, ke kterému jsme se nemohli dostat, protože nad přístavky byl také sklad sena a nepořádku. Rozhodnutí padlo: všechno půjde pryč a my si pohrávali s myšlenkou na skleník. Žádný velký projekt nebyl, prostě jsme šli krok po kroku a vše vymýšleli za pochodu.  Dokonce se mi podařilo najít fotku, kde krásně vidíte onen přístavek úplně vlevo, tam je nyní skleník. Modrá vrata už jsou taky pryč, zatím je to místo pro nářadí a jednou i parking na vozík.

PŘED

PO

Skleník svépomocí 

Po bourání zdi a příčky, která byla mezi přístavkem a kurníkem zůstalo k dispozici mnoho cihel. Ty skvěle posloužily na výstavbu vyvýšených záhonů. Kostra skleníku je ze stavebních hranolů a výplň je dutinkový polykarbonát. Výstavba skleníku trvala cca měsíc s ohledem na počasí, které kolikrát nebylo moc přívětivé pro venkovní práce. Z fotek se to moc nezdá, ale prostor záhonů je skutečně velký a bylo potřeba je naplnit. Aby zemina a voda nebyly ve styku s kamennou a cihlovou zdí, vystlala jsem se nopovou izolací.  A co dál? Potřebujeme zeminu. Kupovat pytle z hobby marketu na celý záhon by se nevyplatilo. Tak jsme zkoušeli firmu, která prodává zahradní zeminu na tuny. Jenže mají plno, dodávka až za týden. Za týden přišly vydatné deště, to je zemina nevozí. Tak co, poradíme si jinak. Vyplela jsem ze zahrady tolik plevele, že to udělalo luxusní podestýlku do záhonů. Promíchali jsme to s hnojem, zetlelým dřevem a větvemi. Další vrstvu tvoří kompost, kterého jsme měli taky požehnaně. No a nakonec došlo i na ty pytle. Aby byla horní vrstva pro sazenice co nejlepší, koupili jsme zeminu s aktivním hnojivem. Pytlů bylo nakonec 12. Na příští rok budou určitě potřeba, až si to celé po letošní sezóně sedne. 

Největší dar jaký nám mohl být dán

Přístavky byly postaveny v kombinaci cihla, kámen. Nám surový vzhled odhalených stěn vůbec nevadí, naopak. Tak jsme zdi ponechaly tak, jak byly. Tedy kromě dveří k sousedům, kde byl jejich kurník. Tam vznikla nová kamenná stěna. Mezitím jsem si četla o pěstování ve skleníku, neb to je pro nás čistá neznámá. A narazila jsem na zajímavé info, že čmelák je pro zeleninu daleko lepší opylovač než včela. Věděli jste to? Taky je aktivní i při chladném počasí, kdy včela ani nevyletí z úlu. Začala jsem si pohrávat s myšlenkou pořízení čmelína. Každé ráno jdu s kávou na obhlídku skleníku a chvilku si v něm posedím. Příjemné teplo a sledování pokroku rajčat, hrášku a paprik je skvělou relaxací. A co nevidím. Bzučící helikoptéra si to vletí do skleníku a zaleze mezi kameny ve zdi. Za chvilku odlétá. A za další chvilku přilétá a zase na stejné místo. Hustý! Bydlí u nás čmelák. Je to už pár týdnů a čmeláky ve skleníku stále potkávám. Ale už ne toho velkého, asi matku. Nyní jsou tam o poznání menší, takže samci? Každopádně to příroda krásně zařídila a máme skleník se čmelínem.

Funkční skleník máme. Teď už jen dodělat ty pěkné věci okolo. Třeba jako dřevěné okraje záhonů a dřevěné police, kam se schová všechno zahradnické náčiní. A příště vás vezmu na kopeček s vyvýšenými záhony. Taky naše novinka.

Tento týden má být konečně teplo, tak zahradním pracím a sluníčku zdar.

Martina

Zdravím všechny příchozí,

obrazovou stěnu jsem si chtěla vytvořit už dávno. Ono to taky není jen tak, hodně času vám zabere rozvržení obrazů a taky samotný výběr motivů. Takže zatím na obrazovou stěnu nedošlo. Ale pak mi ve schránce přistál mail od milé Sabiny, která mi nabídla spolupráci a pár obrazů k tomu. Nešlo říct ne. 

Poster store je obchod kde nakoupíte trendy rámy na obrazy a krásné plakáty. Baví mě jejich důraz na barevné kolekce, takže pokud inklinujete třeba k béžové, máte pěkně pohromadě všechny plakáty, které vám k béžové krásně půjdou. Navíc jsou plakáty přehledně rozdělené podle kategorií. 

Obrazy v ložnici 

Ještě než jsme pověsili plakáty do obýváku, měli jsme je nějakou dobu v ložnici. A musím říct, že to taky vůbec nebylo špatné. Vlastně mi tam teď docela chybí. Ledabyle opřené obrazy o zeď v různých velikostech působí na oko moc příjemným dojmem.