Po Vánocích jsem se těšila na jaro a léto, to zase bude co fotit, to se příspěvky jen pohrnou. Máme jaro, venku ale léto, je co fotit a já jsem offline. Venku to žije a my žijeme venku. Písek, houpačka, kreslení, sbírání kamínků a lavor na koupání (Co dva dny napouštět bazének mi přijde škoda, šetřím vodou, i když jí máme dost, ale proč zbytečně plýtvat). Jestli máte nápady jak účinně vyčistit vodu v dětském bazénku bez použití chemie, budu ráda.


Druhý záhon u druhé terasy to za chvíli rozbalí. Vykvetou žluté a růžové třapatky, fialové denivky, lilie, růžová řetězovka, kvete šalvěj, trýzel a kokardy. Kokardu si pořiďte, kupovala jsem dvě rostliny a mám z nich asi už tak 6. Sice na jednom místě nevydrží, ale jde krásně přesadit, tak jí rozmisťuji po celé zahradě.
Na oblouku pro růže mám zimolez, který právě kvete. Chtěla bych se do jeho vůně vpít, nechat je jím zarůst a jen být s jeho opojnou vůní, která se šíří zahradou zrovna tam, kam foukne vítr.  Všude dosazuji Kavyl Ponytails, který kvetoucí trvalky zjemní a vytvoří příjemný habitus.

Nový přírůstek: Dřezovec beztrnný

Schovaná studna

Levanduli nesbírám, všechnu ji mají k dispozici hmyzáci, které s Emou pozorujeme.

Dostala jsem motyku a namohla si rameno. Okopávání a tahání kamene nebyla dobrá kombinace, navíc pro někoho, komu přišly nové rostliny a potřebuje je zasázet. Takže to budou tři týdny, rameno pořád bolí, ale kdo by vydržel sedět, když zmerčí plevel a támhle je potřeba přesadit, támhle zasadit to či ono. Život je skvělej.