Když jsem psala o tom, že jsem z rekonstrukcí vyléčená, nečekala jsem tak rychlou cestu k dalšímu vylepšení domova.
To se prostě jednou ráno probudíte a zajedete si pro dřevo.
Pak si zajedete pro laky a nátěry (a taky nějaké ty kytky, samosebou).
Vše si pěkně připravíte a pak...

Onemocníte (rýmička a kašílek), tak jen pozorujete milého jak se pustil do práce. A že mu to šlo od ruky.
Tak fandíte a chválíte. Pak je vám líp, tak se chopíte štětce a všechno to pěkně natřete - teď se aspoň můžu chlubit, že jsme tu podlahu dělali MY, he he.



Načasování je samozřejmě taky úplně ideální.
Takový ten slunečný podzim, já zabalená v dece a pozorujíc červenající se listí, kočky co se cpou jedna přes druhou do domu (to jsme v zimě najednou jejich kámoši i bez jídla) a usrkávajíc kafe a horký čaj.

Smeták jako levná a rychlá dekorace, samozřejmě. Vůbec jsem ho nefotila až potom, co jsem si všimla, že mi zůstal na ostatních fotkách.

Sečteno a podtrženo - plácám nás po zádech a vy se stavte na návštěvu.
Martina