Jsme celistvé bytosti a příroda nám umožňuje hluboce tuto celistvost či úplnost prožívat, zatímco společnost v nás neustále vytváří pocit nedostatku. Umí nás přesvědčit o tom, že k tomu, abychom byli šťastní, nám stále něco chybí. Brání nám, abychom byli spokojení s tím, co máme a kým jsme. Pořád nám namlouvá, že nejsme úplní.

Čím víc potěšení zvenčí získáš, tím více svůj mozek cvičíš v tom, aby hledal uspokojení vně. Náš mozek nás za všech okolností nutí dělat to, co pro nás považuje za nejlepší. Problém je v tom, že se rozhoduje na základě toho, co jsme dosud prožili. Jestliže svému mozku poskytuješ převážně vnější zdroje uspokojení, bude tě odvádět čím dál víc mimo tebe.

Čím víc budeš hledat uspokojení venku, tím víc budeš pociťovat nedostatek. Čím víc se budeš honit za uspokojením svých tužeb, tím méně budeš spokojený.
Nemůžeme se jich zbavit, ale můžeme pouze přidávat. Přidávat věci, které jsou silnější než naše touhy, věci, které naše touhy překonají a budou nás vyživovat a probouzet natolik, že na své touhy zapomeneme. Věci, které nám umožňují vyjadřovat to, kým skutečně jsme, a to, pro co jsme stvořeni. Ty věci, které nám přinášejí spokojenost a radost, která vychází z našeho nejhlubšího nitra.





Mám novou knížku, která mě baví od prvního písmenka. Takže zdroj: Laurent Gounelle: Den, kdy jsem se naučil žít.

Kdo má vládu sám nad sebou, je mocnější než ten, kdo vládne celému světu.