Bojíte se? A kdyby ne?

11:14

Strach. Bojíte se?

Kdybyste se nebáli, co byste jako první udělali?
Motiv k dnešnímu tématu byl obrázek, který si pomalu, ale jistě vyšlapává cestičku na sociálních sítích.





Komfortní zóna představuje určitý prostor, který člověk obývá, je mu důvěrně známý. Vyzná se v něm, pobyt uvnitř nevyžaduje žádné zvláštní úsilí. V této zóně jednáme přirozeně a automaticky a jsme na ni zvyklí. Pokud tuto zónu překročíme, ocitneme se v zóně osobního rozvoje.
V dětství a mladí hranice naši konformní zóny překračujeme zcela přirozeně a naše zvědavost a touha po dobrodružství nám zajišťuje naše učení a rozvoj. Problém nastává, když se v naší komfortní zóně zabydlíme a nechceme se hnout z místa. Cítíme se sice pohodlně, ale zároveň stagnujeme, rezignujeme na své vize, přestáváme růst.


























Jak, ale vykročit z komfortní zóny?

Udělejte něco nového a třeba i šíleného:
Tím nemyslím, že byste měli nazí obíhat náměstí ve své domovině a myslet si, že je to ten správný krok k osobnímu rozvoji.
Komunikujte:
Zkusili jste někdy pochválit uplně cizího člověka, že má hezký kabát, pěkný parfém?

Mám kamaráda, který dával do obálek fotografie a chodil po ulici a rozdával je cizím lidem. Jen tak, s přáním hezkého dne. Nejen, že potěšil někoho cizího, ale hlavní přínos pozitivní energie to mělo na něj.

1000 fotek, 1000 radostí, 1000 poděkování.


Každý den je ten nejlepší den, na opuštění komfortní zóny, alespoň na krůček.
Protože dnešek je můj nejoblíbenější den



















Ať je (nejen) dnešní den Váš nejoblíbenější.
Hezký víkend,
Martina

2 komentářů

  1. Martino krásně napsané a je to pravda:) Ráda se s někým cizím pobavím a něco mu pochválím, kdy se to líbí i mě samotné. Text s medvídkem Pů znám a vždy si ně něho vzpomenu. Jednou jsem čekala v čekárně ORL a, když vycházela jedna starší paní už ven tak jsem ji řekla "naschledanou" Paní se vrátila zpět do chodby a řekla mi " máte moc krásný úsměv" " dělejte to pořád" teď se lidé málo smějí" Já měla hned lepší pocit a radost! Hezký den a víkend, Lucie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci,
      nestojí skoro nic a dá víc, než všechny peníze světa - úsměv. A milé slovo jako pohlazení.
      Pracovala jsem v parfumerii a poslední den před Vánoci (byl skutečně frmol), jsem nechala otevřeno o hodinu déle, aby i opozdilec měl co nadělit pod stromečkem.
      A skutečně přišla paní s jazykem až na pásku a už od dvěří byla hrozně ráda, že tam jsme.
      A když jsem jí pak při odchodu popřála hezkého ježíška, ještě se vrátila a řekla mi, že jsem první, kdo jí v popřál.
      Díky za tvá milá slova a návštěvu :)
      Hezký den,
      Martina

      Vymazat

Isnpirace mnohem více